Chuť nasadit klobouk
a boty kovboje
do široké pláně
v podzimním slunci.
Větrem v prérii ohluchnout
sladká je i slepota duše
nablízku.
Na chvilku
aspoň na chvilku
necítíš žádnou vůni.
Vlasy bičují oči
ústa zalepená slinami
hlava naráží v poryvech větru
bum bum bum bum.
Pohyby prvorodící
prapůvod elementů
ve slunečním klamu na obzoru
nehledej
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Minimalismus jako redukce předmětů
Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...
-
Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...
-
Všichni co jdou tou bílou tmou zbytky vlasů rvou a za křovím se krčí Ticho temnem hlučí jak ve vlčím břiše kručí. Temné oči ve snu v...
-
Tak další knížky, které mě provázela v počátcích rodičovství. Koupil mi je můj muž, asi jako odezvu na moje kruhy pod očima a ranním výraz...
Žádné komentáře:
Okomentovat