Zobrazují se příspěvky se štítkemTrocha melancholie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTrocha melancholie. Zobrazit všechny příspěvky

26. března 2017

Nestíhám psát

Uvědomila jsm si, že přes všechny starosit jsem na něco zapomněla. Psát našemu Dájovi deník. I těch pár fotek co máme, nestíhá zachytit co prožíváme a upřímě, nikdy nemáme foťák usebe když je to potřeba :)
Milý prcku, zkusíme to takhle napravit.

Kde už jsme spolu třeba byli? O prázdniních na chalupě u dědy a pak zase u babičky K.
V mini zoo na Sacre Couer, klokani a prasátka a andulky. Byls unešený!
Křtiny malé mimi Veru. Byls naprosto dokonalý a způsobný fešák.

4. dubna 2012

Rock-n-rollová

Jsi moje
jenom moje.
Naducaná
opilá zdroje.

Visí na rtu
jak stará písnička
starý šlágr s nápěvem
co už nikdo nezná
s nápěvem
podobající se bubnování
deště
a křiku lokomotiv
vjíždějících do tunelu.

Poslední dobrou
nějak málo zpívám
rock-n-roll.

Tap tap šuby duby tap.

12. listopadu 2011

Sobotní noci

mé srdce pláče
oči jsou suché
mé srdce pláče
a rozum trne

jak se to stalo
že ničí se láska
jak se to stalo
že duše praská

že praská tam
kde cit je tak silný
že praská tam
kde láska má střílny

jak se to stalo
bože jak
jak se to stalo
že láska je srab

že praská tam
kde by měla pojit
že praská tam
kde nemá dojít

jak se to stalo
že ničí se láska
jak se to stalo
tam kde postel praská

mé srdce pláče
stěny jsou hluché
mé srdce pláče

však sex není psýché



1. listopadu 2011

Nebezpečné myšlenky

Zase jedno nebezpečné ráno
čteš na zdech svoje sny
sny tak skutečné že ti je dáno
prožít podle nich další dny.

Příšery tak zrůdně krásné
omotávají se ti kolem krku
a i přes to astma je ti jasné
že sny ve dne ti jdou na ruku.

Jsi jen snílek, nebo básník?
Kdo to pozná? Víš to sám?
Bez idejí by svět zanik´
Popust uzdu myšlenkám.

Ať slunce spálí nešvary moderních lidí
ať spálí pochybnost co v nich sídlí
ať svoboda není jen slovo
ať se každý neposere jen z toho
že se pro ni musí žít
a žít s vědomím že není zbytí
naučit se prostě být.


26. října 2011

Hledáš svůj jogínský dech
v hrudníku
v plicích
v podvíčkách
a ztrácíš se v hloubce prostoru
tak cizím.

Nekonečný vesmír.

Prostor je průvodcem po galaxii.
Tvým.
Mým.
A bohové indiánských kmenů
vše pozorují skrz život zvířat.
Kývají hlavami.
Sokol přivřel oči
a vzlétl k oblakům.

Poděkuj předkům.

Tibetská

A pak že krása není posvátná
ale co až vítr sfoukne písek z mandaly?
Ryže je vařená.
Lepí.

Krása je posvátná
krása je pomíjivá
zůstává rýže.
A ta lepí.

Dalajlama je vtělená moudrost
pojí rýži
pokloní se jí.
A přemýšlí kým bude až i on pomine.



Prostě být.

Meditace
připomíná pláč bonsají
v kalném ránu
nadcházejícího života.

Pláče štěstím.
Nevesele
nespokojeně
štěstím.

Z lidského bytí
nevesele
nespokojeně.
Štěstím.

Při sázení rýže

Zvuk šumícího potoka
rozpohybuje
ne, roztančí
mladistvá stébla rýže.

Na svazích Sakuradžimy
prapředci duchů
postavily mohyly
neznali evropské impérium
a taky přežili.

díky vyhrnutým nohavicím
a doutnající sopce v zádech
při ranním prodýchání
bolesti
napravení páteře
napravení netřeba.
Chuť nasadit klobouk
a boty kovboje
do široké pláně
v podzimním slunci.

Větrem v prérii ohluchnout
sladká je i slepota duše
nablízku.
Na chvilku
aspoň na chvilku
necítíš žádnou vůni.

Vlasy bičují oči
ústa zalepená slinami
hlava naráží v poryvech větru
bum bum bum bum.

Pohyby prvorodící
prapůvod elementů
ve slunečním klamu na obzoru
nehledej
Krása japonských gejš
a norských zamrzlých jezer
za úsvitu
může být stejná.

Co srdce dělí na odlehlé světadíly
je i spojí
jak se v písních zpívá
ale zda-li to tak bývá?

Romantická realita
pro kočku
ne pro občana
zaujatého svým člověčenstvým.

Vzdělávání lásek chudých


Lásky chudí spí každý sám
ve společné posteli.
V posteli s růžovo bílou fleecovou dekou
která rozděluje matraci
na levou
a pravou.

Lůžka jsou měkká, fleecová,
rozdělená
a každý přemýšlí jen o tom,
jak se dostat pod deku druhého.

Vzdělávání z lásky
Láskou ses narodil
láskou bys chtěl zemřít.
A ty už víš, čím bys chtěl být?
Cos chtěl umět?
Co vidět?
Jak často si snil.
Jak často?
O dýchání pod vodou.

Ani ryba ani rak.

Dýchat za každou cenu.
Dýchat za koho?
Pro koho?
Dýchat vzduch, polykat vodu.
Obojí najednou.
Pošetilost.
Mládí?
Srdce bije.
O život.

Dýchám vzduch a polykám vodu.
Najednou.
Kouřím
se zpěvačkou v kuchyni.
Na talíři bramor honí
vidí ve mě sokyni.

Na talíři má nahnilý brambor
se známkou típnutýho cigára.

Orámovanýma očima
hladovějící zvěře
pozoruje

moji ruku
v které držím oblíbenou značku cigaret.

Umělcův dům není domovem
nechává ho v popelníku v baru.
Vajgly cigaret.
Všichni co jdou
tou bílou tmou

zbytky vlasů rvou
a za křovím se krčí

Ticho temnem hlučí
jak ve vlčím břiše kručí.

Temné oči ve snu vlčím
skučí.

Jak se lidé rychle učí.
Lidští vlci ve vlčích hrách.

Ach Ach Ach.
Vlci mají strach.

25. října 2011

Smrdí tu samota
novota
levota.

Českým hlavám
táhne na uši.
Průvan, to je svině.

Vždyť jde o hovno,
jde o duši.

Kluci z Pražskýho výběru
drkotají zubama
lidi si je v podhradí
pletou s volama.

Ale jak by ne,
když pořád o dveře dřou rohama.

Spejbl nechal Hurvínka
ať si hraje.
K snídani zabijačku
tu, co tam mám od pátku.
Leukoplasti šly na dračku.
Život šel dnes pozpátku.

Vrány vyhnaly holuby
ze sochy Mistra Husa.
Prý že pražské neduhy.
Teď tu chodím bosa.

Leukoplasti na bolavou hlavu,
na ztracení v davu.
Dlouho už v tom plavu,
nechám váš svět vzadu.

A k tomu se přidá
rozvrzaný flašinet.
Taký názor zastává
všechno tady, všechno hned!

Počkám si na holuby
asi až do rozednění.
Vždyť v realitě někdy štěstí není,
Sny svět zraní.
Sny svět změní.

5. října 2011

28. dubna 2011

Pověz, o čem se ti dnes zdálo

Opuštěný je ten ostrov
za deště
chráněný skalami a rackem
suchou větví na útesu
těžkými mraky.
Nečeká na zakotvení lodě
s turisty
nečeká ani na jaro.
Dotek lůna není zadarmo.

16. dubna 2011

Indiánka

Kouřící dýmku
opřená o tágo
chtivé pohledy
na dlouhé rudošské vlasy.

Opovržlivý smích
nad malým vzrůstem.
Velkým břichem.
Velkým nosem.

Lepší dýmka míru.
Ne na prsou
loňský výprodej
sekáče značky
Celvin K.

Noc houslí

No tak žehnám Bohu
za deště
slyšíš ty housle.

Bezvěrcova tupá touha
stát se něčím
v prostoru
neobklopeném samotou.

Ta touha.
Bolí prázdnota.
Bolí?

Za deště
hledíš z okna
vidíš jeho oči.
Oči Boha.
Oči zbožného
přání.

Slyším ty housle.

Minimalismus jako redukce předmětů

Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...