Zase jedno nebezpečné ráno
čteš na zdech svoje sny
sny tak skutečné že ti je dáno
prožít podle nich další dny.
Příšery tak zrůdně krásné
omotávají se ti kolem krku
a i přes to astma je ti jasné
že sny ve dne ti jdou na ruku.
Jsi jen snílek, nebo básník?
Kdo to pozná? Víš to sám?
Bez idejí by svět zanik´
Popust uzdu myšlenkám.
Ať slunce spálí nešvary moderních lidí
ať spálí pochybnost co v nich sídlí
ať svoboda není jen slovo
ať se každý neposere jen z toho
že se pro ni musí žít
a žít s vědomím že není zbytí
naučit se prostě být.
1. listopadu 2011
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Minimalismus jako redukce předmětů
Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...
-
Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...
-
Všichni co jdou tou bílou tmou zbytky vlasů rvou a za křovím se krčí Ticho temnem hlučí jak ve vlčím břiše kručí. Temné oči ve snu v...
-
Tak další knížky, které mě provázela v počátcích rodičovství. Koupil mi je můj muž, asi jako odezvu na moje kruhy pod očima a ranním výraz...
Žádné komentáře:
Okomentovat