Kdo je zvláštní
a kdo už ne.
Kdo odpovídá za stav světa.
Samolibost ve své hrůze útočí
z koutů za postelí.
Kdo by se však bál
bubáka z bajek
bezzubého
ubohého.
Schovám hlavu
a nohy do peřin
snů nekonečné noci.
Samolibosti se ubráním.
Nad ránem však
řeknu
možná.
10. dubna 2011
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Minimalismus jako redukce předmětů
Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...
-
Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...
-
Všichni co jdou tou bílou tmou zbytky vlasů rvou a za křovím se krčí Ticho temnem hlučí jak ve vlčím břiše kručí. Temné oči ve snu v...
-
Tak další knížky, které mě provázela v počátcích rodičovství. Koupil mi je můj muž, asi jako odezvu na moje kruhy pod očima a ranním výraz...
Žádné komentáře:
Okomentovat