Pověz, o čem se ti dnes zdálo

Opuštěný je ten ostrov

za deště

chráněný skalami a rackem

suchou větví na útesu

těžkými mraky.

Nečeká na zakotvení lodě

s turisty

nečeká ani na jaro.

Dotek lůna není zadarmo.

Indiánka

Kouřící dýmku
opřená o tágo
chtivé pohledy
na dlouhé rudošské vlasy.

Opovržlivý smích
nad malým vzrůstem.
Velkým břichem.
Velkým nosem.

Lepší dýmka míru.
Ne na prsou
loňský výprodej
sekáče značky
Celvin K.

Noc houslí

No tak žehnám Bohu
za deště
slyšíš ty housle.

Bezvěrcova tupá touha
stát se něčím
v prostoru
neobklopeném samotou.

Ta touha.
Bolí prázdnota.
Bolí?

Za deště
hledíš z okna
vidíš jeho oči.
Oči Boha.
Oči zbožného
přání.

Slyším ty housle.

Peřina dlouhé noci

Kdo je zvláštní
a kdo už ne.
Kdo odpovídá za stav světa.

Samolibost ve své hrůze útočí
z koutů za postelí.
Kdo by se však bál
bubáka z bajek
bezzubého
ubohého.

Schovám hlavu
a nohy do peřin
snů nekonečné noci.
Samolibosti se ubráním.
Nad ránem však
řeknu
možná.

Denní snění snad svět změní

Zvuk šumějícího potoka
rozpohybuje
ne, roztančí
mladistvá stébla
rýže.

Na svazích Fudži-san
prapředci duchů
postavili mohyly.
Neznali Římské impérium
a taky přežili.

Díky vyhrnutým rukávům
a nohavicím
a doutnající sopce v zádech
při raním prodýchání
bolesti
napravení páteře
napravení netřeba.

Alibi na jednu noc

Hledám průvodce
bílou tmou
a spadané lístky orchidejí
aby očistili pramen.

Ponořením do jeho temné hloubky
se ocitneš za ostnatým drátem
uprostřed rynku
bez východu.

Ošuntělá kola
maník je hází na hromadu
a polité benzínem
podpálí.

Bezduché tělesné schránky
chodí kolem
nevidí.

Hledám průvodce
skalnatou stezkou.

Sháním alibi na dnešní noc.