No tak žehnám Bohu
za deště
slyšíš ty housle.
Bezvěrcova tupá touha
stát se něčím
v prostoru
neobklopeném samotou.
Ta touha.
Bolí prázdnota.
Bolí?
Za deště
hledíš z okna
vidíš jeho oči.
Oči Boha.
Oči zbožného
přání.
Slyším ty housle.
16. dubna 2011
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Minimalismus jako redukce předmětů
Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...
-
Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...
-
Závislost je braná dneska jako dost negativní slovo, přiznejte si to. Já s leta opájla pocitem, že můžu být hrdá, že na ničem a nikom závis...
-
Kouřím se zpěvačkou v kuchyni. Na talíři bramor honí vidí ve mě sokyni. Na talíři má nahnilý brambor se známkou típnutýho cigára. Orám...
Žádné komentáře:
Okomentovat