K snídani zabijačku
tu, co tam mám od pátku.
Leukoplasti šly na dračku.
Život šel dnes pozpátku.
Vrány vyhnaly holuby
ze sochy Mistra Husa.
Prý že pražské neduhy.
Teď tu chodím bosa.
Leukoplasti na bolavou hlavu,
na ztracení v davu.
Dlouho už v tom plavu,
nechám váš svět vzadu.
A k tomu se přidá
rozvrzaný flašinet.
Taký názor zastává
všechno tady, všechno hned!
Počkám si na holuby
asi až do rozednění.
Vždyť v realitě někdy štěstí není,
Sny svět zraní.
Sny svět změní.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Minimalismus jako redukce předmětů
Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...
-
Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...
-
Všichni co jdou tou bílou tmou zbytky vlasů rvou a za křovím se krčí Ticho temnem hlučí jak ve vlčím břiše kručí. Temné oči ve snu v...
-
Tak další knížky, které mě provázela v počátcích rodičovství. Koupil mi je můj muž, asi jako odezvu na moje kruhy pod očima a ranním výraz...
Žádné komentáře:
Okomentovat