Vzhledem k tomu, že jsem každou přečetla asi dvakrát celou a pak ještě po částech několikrát, je div, že si nic konkrétního nepamatuju, ale připíšu to lehké demenci spojené s e spánkvou deprivací nebo spíš masivnímu počtu knížek na stejné téma.
Knížky mi dost slývají, jen Klidné spaní...je delší, podrobnější, trochu víc vědecky pojatá a s oblíbenými úkoly pro rodiče např. jak si vést spánkový deník. Jinak závěry se shodují, metody až na drobnosti také, pro přiznivce je celkem jedno, kterou si vyberete, pokud nějakou chcete koupit.
Obsahují i metody řízeného pláče, takové ty kontrolované výbuchy řvaní u malých dětí před uložením, kdy se pravidelně vracíte a ujišťujete a všichi sousedi vás k smrti milujou.
Svým způsobem mi byly třeba ke kontrole, že Máťa není úplně mimo se svým celkem krátkým spánkem, jsou tam uvedené průměrné hodnoty spánku a jak dlouhý u jak starých dětí je. Mě pomohly knížky hlavně tím, že jsem neměla ani rámcovou představu, kolik desítek hodin malé dítě vlastně spí? Osum? Deset? Dvacet? Fakt jsem netušila a jak už jsem psala, byla jsem /pořád jsem/ dost úzkostná máma, takže aspoň takový vodítko mi moc pomohlo. Dnes bych se sama sobě zasmála a řikala si něco jako jsi máma, to poznáš, až bude chtít spát. Nech ho jak potřebuje. Bla bla bla. No jenže to bych bývala sama sobě tenkárt vyškrábala oči. Takže proč ne, i když jinak ty knížky spolknou dost času na aplikaci metod a možná vám to nevyjde, ale zase určitě pak přijdete na to, jak tedy chcete se svým miminem fungovat a co už vám jde proti nátuře.
Z knížek sjem si vzala ponaučení o tom, že něco jako průměrný spánek je fajn a odchylky neřeším, takže to, že Máťa nespí tolik co jiné děti, už mě nechává dlouho v klidu. Poznamenávám také že vytrvalostí a vaším pevným přesvědením o tom, že děláte dobře!, naučíte své dítě usínat a ukládát tak, jak potřebuje vaše rodina. Zvyknou si na cokoli, když to bude s klidem, pravidelně a s vašim rituálem. Naučila jsem se sama spočítat kolik spaní a opozičně bdění Máťa potřebuje, tudíž vím kdy ho včas ukládat, aby se nepřetáhla, používám to i do dneška. S tou metodou kontrolovaného pláče jsem se moc neztotožnila, ale nějaké to fňuknutí přežiju, je to známka únavy a mizím pak z pokojíčku o to dřív a Maty nikdy neřve a nebrečí. Takže díky tomu, že jsme všecko zkusili, nyní vím, co už nedělat:) Nebýt těch knížek, které sice dle méno dnešního já nejsou nic moc, bych tu asi nemohla dnes psát, zatím co M. klidně spí.
Žádné komentáře:
Okomentovat