Hledáš svůj jogínský dech
v hrudníku
v plicích
v podvíčkách
a ztrácíš se v hloubce prostoru
tak cizím.
Nekonečný vesmír.
Prostor je průvodcem po galaxii.
Tvým.
Mým.
A bohové indiánských kmenů
vše pozorují skrz život zvířat.
Kývají hlavami.
Sokol přivřel oči
a vzlétl k oblakům.
Poděkuj předkům.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Minimalismus jako redukce předmětů
Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...
-
Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...
-
Kouřím se zpěvačkou v kuchyni. Na talíři bramor honí vidí ve mě sokyni. Na talíři má nahnilý brambor se známkou típnutýho cigára. Orám...
-
Závislost je braná dneska jako dost negativní slovo, přiznejte si to. Já s leta opájla pocitem, že můžu být hrdá, že na ničem a nikom závis...
Žádné komentáře:
Okomentovat