26. října 2011

Hledáš svůj jogínský dech
v hrudníku
v plicích
v podvíčkách
a ztrácíš se v hloubce prostoru
tak cizím.

Nekonečný vesmír.

Prostor je průvodcem po galaxii.
Tvým.
Mým.
A bohové indiánských kmenů
vše pozorují skrz život zvířat.
Kývají hlavami.
Sokol přivřel oči
a vzlétl k oblakům.

Poděkuj předkům.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Minimalismus jako redukce předmětů

Hrozně ráda čtu o minimalismu. A taky o smutných osudech válečných obětí. A taky jsem škodolibá a zlomyslná. Pocit mám takový, že dneska min...