Hledáš svůj jogínský dech
v hrudníku
v plicích
v podvíčkách
a ztrácíš se v hloubce prostoru
tak cizím.

Nekonečný vesmír.

Prostor je průvodcem po galaxii.
Tvým.
Mým.
A bohové indiánských kmenů
vše pozorují skrz život zvířat.
Kývají hlavami.
Sokol přivřel oči
a vzlétl k oblakům.

Poděkuj předkům.

Tibetská

A pak že krása není posvátná
ale co až vítr sfoukne písek z mandaly?
Ryže je vařená.
Lepí.

Krása je posvátná
krása je pomíjivá
zůstává rýže.
A ta lepí.

Dalajlama je vtělená moudrost
pojí rýži
pokloní se jí.
A přemýšlí kým bude až i on pomine.

Prostě být.

Meditace
připomíná pláč bonsají
v kalném ránu
nadcházejícího života.

Pláče štěstím.
Nevesele
nespokojeně
štěstím.

Z lidského bytí
nevesele
nespokojeně.
Štěstím.

Při sázení rýže

Zvuk šumícího potoka
rozpohybuje
ne, roztančí
mladistvá stébla rýže.

Na svazích Sakuradžimy
prapředci duchů
postavily mohyly
neznali evropské impérium
a taky přežili.

díky vyhrnutým nohavicím
a doutnající sopce v zádech
při ranním prodýchání
bolesti
napravení páteře
napravení netřeba.

Chuť nasadit klobouk
a boty kovboje
do široké pláně
v podzimním slunci.

Větrem v prérii ohluchnout
sladká je i slepota duše
nablízku.
Na chvilku
aspoň na chvilku
necítíš žádnou vůni.

Vlasy bičují oči
ústa zalepená slinami
hlava naráží v poryvech větru
bum bum bum bum.

Pohyby prvorodící
prapůvod elementů
ve slunečním klamu na obzoru
nehledej

Krása japonských gejš
a norských zamrzlých jezer
za úsvitu
může být stejná.

Co srdce dělí na odlehlé světadíly
je i spojí
jak se v písních zpívá
ale zda-li to tak bývá?

Romantická realita
pro kočku
ne pro občana
zaujatého svým člověčenstvým.

Vzdělávání lásek chudých

Lásky chudí spí každý sám
ve společné posteli.
V posteli s růžovo bílou fleecovou dekou
která rozděluje matraci
na levou
a pravou.

Lůžka jsou měkká, fleecová,
rozdělená
a každý přemýšlí jen o tom,
jak se dostat pod deku druhého.

Vzdělávání z lásky
Láskou ses narodil
láskou bys chtěl zemřít.

A ty už víš, čím bys chtěl být?
Cos chtěl umět?
Co vidět?
Jak často si snil.
Jak často?
O dýchání pod vodou.

Ani ryba ani rak.

Dýchat za každou cenu.
Dýchat za koho?
Pro koho?
Dýchat vzduch, polykat vodu.
Obojí najednou.
Pošetilost.
Mládí?
Srdce bije.
O život.

Dýchám vzduch a polykám vodu.
Najednou.

Kouřím
se zpěvačkou v kuchyni.
Na talíři bramor honí
vidí ve mě sokyni.

Na talíři má nahnilý brambor
se známkou típnutýho cigára.

Orámovanýma očima
hladovějící zvěře
pozoruje

moji ruku
v které držím oblíbenou značku cigaret.

Umělcův dům není domovem
nechává ho v popelníku v baru.
Vajgly cigaret.

Všichni co jdou
tou bílou tmou

zbytky vlasů rvou
a za křovím se krčí

Ticho temnem hlučí
jak ve vlčím břiše kručí.

Temné oči ve snu vlčím
skučí.

Jak se lidé rychle učí.
Lidští vlci ve vlčích hrách.

Ach Ach Ach.
Vlci mají strach.

Smrdí tu samota
novota
levota.

Českým hlavám
táhne na uši.
Průvan, to je svině.

Vždyť jde o hovno,
jde o duši.

Kluci z Pražskýho výběru
drkotají zubama
lidi si je v podhradí
pletou s volama.

Ale jak by ne,
když pořád o dveře dřou rohama.

Spejbl nechal Hurvínka
ať si hraje.

K snídani zabijačku
tu, co tam mám od pátku.
Leukoplasti šly na dračku.
Život šel dnes pozpátku.

Vrány vyhnaly holuby
ze sochy Mistra Husa.
Prý že pražské neduhy.
Teď tu chodím bosa.

Leukoplasti na bolavou hlavu,
na ztracení v davu.
Dlouho už v tom plavu,
nechám váš svět vzadu.

A k tomu se přidá
rozvrzaný flašinet.
Taký názor zastává
všechno tady, všechno hned!

Počkám si na holuby
asi až do rozednění.
Vždyť v realitě někdy štěstí není,
Sny svět zraní.
Sny svět změní.

Dobrý důvod, proč se podívat na svůj blog.

Udělám si reklamu,
do práce už nevstanu.

Jsem básnířka.

Vyseru se na školu,
budu skládat básně.